Co nám vlci říkají vytím?

9. ledna 2016 v 16:37 | StrYke |  Zoologie
Představte si, že kráčíte krátce po půlnoci temným lesem. Nad vámi jasně svítí měsíc a široko daleko není jediná noha. Alespoň ne lidská noha. Máte strach a modlíte se, aby napnuté, do jisté míry nepříjemné ticho vydrželo, dokud les neopustíte. A najednou uslyšíte zvuk, který byste chtěli slyšet v danou chvíli nejméně. Vlčí vytí. Podle hlasitosti poznáte, že jeho původce nemůže být daleko. Zrychlíte krok. Srdce vám bije jako splašené. Oznamoval snad vlk okolí svou krvežíznivost?


To je moc dobrá otázka. Proč vlastně vlci vyjí a co tím dávají najevo? I když se všeobecně předpokládá, že vlk vyje na měsíc kvůli smutku, není to tak úplně pravda.

První si vyvrátíme část věty "vlk vyje na měsíc". Ve skutečnosti totiž vlci vyjí během celého dne. Nejčastěji sice k večeru a k ránu, to ale nemá s měsícem nic společného. Co se týče období, charakteristický zvuk můžeme slyšet především v zimě a v době páření. Naopak ho téměř neuslyšíme v květnu a červnu, kdy se rodí štěňata. Starší jedinci si uvědomují jejich zranitelnost a dávají o smečce vědět co nejméně.

Teď přicházíme k té druhé, podstatnější části "vlk vyje kvůli smutku". U zodpovězení se můžeme odvolat na experiment, který byl proveden ve vídeňském Centru pro výzkum vlků v roce 2013. Při oddělení různých jedinců od smečky se ukázalo, že stresové hormony nemají na intenzitu vytí téměř žádný vliv. Co ale vliv mělo, bylo sociální postavení odvedeného vlka. Čím výše postavený byl, tím hlasitěji mu smečka udávala svou pozici vytím.


Dá se tedy říct, že vlci nevyjí kvůli smutku, ale kvůli touze po návratu silnějších jedinců. Samozřejmě to ale není jediný důvod. Krom toho, že tím oznamují svou polohu ztracenému jedinci, upozorňují na sebe i své okolí (údajně občas mění své hlasy, aby smečka vypadala větší). A v neposlední řadě tím nahánějí své kořisti hrůzu. Ta se totiž může zaleknout a při zbrklém útěku se může například někam zřítit. Někdy je ale při úhynu některého z členů smečky důvodem i ten smutek.

Stejně jako u psa, vlci také štěkají, vrčí a kňučí. Štěkot u nich slyšíme jen výjimečně a většinou slouží jako varování před něčím. Vrčení je poměrně běžným zvukem a vlk tím zastrašuje svého protivníka. Kňučení je charakteristické především pro štěňata a níže postavené jedince. Vyjadřuje se tím například úzkost, zvědavost nebo přivítání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.