Bořiči zvířecích mýtů (4)

24. dubna 2016 v 17:07 | StrYke |  Zoologie
Utekl nějaký čas a já jsem si pro vás připravil čtvrtý díl nepravidelné série "Bořiči zvířecích mýtů". Tentokrát budou všechny čtyři mýty opravdu hodně známé a rozšířené, takže doporučuji si je přečíst :).

Netopýři jsou úplně slepí a často se zamotávají do vlasů. Je to asi častá noční můra všech holek a kluků s dlouhými vlasy. Jste na prohlídce nějakých podzemních štol anebo se jen jdete podívat do spižírny v oblasti, kde je obvyklý výskyt netopýrů, a najednou vám slepý netopýr vletí do vlasů a zamotá se v nich. Ve skutečnosti je tento scénář vysoce nepravděpodobný. Je sice pravda, že zrak zrovna není silnou netopýří stránkou (ve skutečnosti mají zrak vyvinutý, ale nepoužívají ho k orientaci v prostoru), ale zato mají dokonalou echolokaci, díky které jsou schopni identifikovat i drobné překážky před sebou a člověku se tudíž obloukem vyhnou.


Když se dotknu ropuchy bradavičnaté, dostanu bradavice. Že dotýkat se holýma rukama ropuchy není zrovna dobrý nápad, to víme všichni. Ale co se stane, když by to nějaký odvážlivec přece jenom zkusil? Mohlo by se toho stát spoustu, ale bradavice by se kvůli tomu určitě nedostavily. Ty jsou totiž virovým onemocněním a nic takového na kůži ropuch není, jsou tam "pouze" jedy, které by u někoho mohly vyvolat alergické reakce (vyrážku) nebo zánět spojivek. Těmito jedy se ropucha samozřejmě chrání před predátory. Stejně tak můžeme vyvrátit i jiné, méně rozšířené mýty, jako třeba že při pohledu do očí ropuchy dostaneme epileptický záchvat.

Velbloudi mají ve svých hrbech zásoby vody. Ať už mluvíme o velbloudu dvouhrbém nebo o velbloudu jednohrbém, těmito řádky pravděpodobně zkazím "dětské" iluze mnohých z vás. Kdybychom vzali jehlu a propíchli hrb jakéhokoliv velblouda, voda by totiž opravdu vytékat nezačala. Hrb je ve skutečnosti tvořený převážně tukovou tkání. Ale nemusíme věšet hlavu, protože přece jenom tam nějak ta voda zakomponována je. Trávením tuku totiž vzniká metabolická voda, která je vázána prostřednictvím chemických vazeb. Tím můžeme vysvětlit fakt, že velbloud v poušti vydrží i 8 dní bez příjmu potravy (a na počkání může vypít až 100 litrů vody).

Pes vrtí ocasem pouze tehdy, když má radost. Jak už jsme se v jednom dílu Bořičů zvířecích mýtů mohli přesvědčit, špatná interpretace psího chování může člověka stát spoustu nepříjemností. Jak je to s ocasem? Tady je důležité, na jakou stranu pes ocasem v danou chvíli vrtí. Jestliže spíše doprava, je to projev radosti a štěstí. Stejně tak ale může pes vrtět ocasem doleva, čímž dává najevo nervozitu a podrážděnost. Podle vědeckých studií je směr vrtění ocasu dán činností různých oblastí mozku. Ale logicky nebudete mít příležitost něco takového zkoumat, protože pokud se střetnete se psem, co vrčí a štěká, ale zároveň vrtí ocasem, kamarádit se nejspíš nebudete.


Líbily se vám další čtyři všeobecně známé mýty o zvířatech? Schválně napište, jestli jste o některých z nich věděli, a jaké další vyvrácené "skutečnosti" vás v poslední době překvapily.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.