Zmije obecná: Jak je to doopravdy s jejím jedem?

9. srpna 2017 v 12:08 | StrYke |  Zoologie
Zmije obecná (lat. vipera berus) je jediným jedovatým hadem žijícím na území České republiky. Je charakteristická svou klikatou kresbou na hřbetě, svou trojúhelníkovitou hlavou, robustním tělem a štěrbinovitou zorničkou (popř. červeným okem). Dorůstá do délky 60-75 cm, přičemž samice jsou zpravidla větší (rekordní jedinci měřili až 100 cm). Jde o nejrozšířenějšího hada na světě (obývá téměř celou Evropu i Asii) a zároveň o nejseverněji žijícího hada (vysoká odolnost vůči chladu je způsobena především vejcoživorodostí (tj. ovoviviparie), kdy má zmije vyvinutou primitivní placentu a mláďata se líhnou téměř okamžitě po nakladení vajíček průměrně v počtu 5-20). V tomto článku se zaměříme především na její jed - jak se vyvarovat uštknutí, co dělat po něm a jak jed vlastně působí.

Zmije je poměrně plaché zvíře a často ji vystraší pouze vibrace, které při pohybu vytváříme. Nejpravděpodobněji ji můžeme potkat v jarních dnech, kdy se samci vyhřívají za účelem dozrávání spermií (tj. spermatogeneze) a při chladných letních dnech, kdy se zmijím zpomaluje metabolismus a proto nemají přebytečnou energii na rychlý útěk. Aktivní je zmije především v noci, kdy vyhledává potravu (nejčastěji drobní hlodavci, obojživelníci nebo ještěrky) - během dne odpočívá v úkrytu nebo se vyhřívá (např. březí samice mají na slunci většinou pouze část těla s vajíčky, jinak jsou ukryté). V zimě zmije přechází do zimního spánku (tj. hibernace), během kterého je ukryta několik desítek centimetrů pod zemí v dutině (např. skalní puklina) společně s jinými zmijemi.

Vyvarování se kontaktu se zmijí je obecně snadné - když už ji potkáme, měli bychom ji bezkonfliktně obejít. Zmije sama od sebe nezaútočí. Jestliže ji provokujeme (např. šťoucháním klacíkem, bezprostřední blízkostí nebo se ji budeme snažit chytit), stáčí se do spirály a přední částí, která je esovitě stažena, dělá výpady (často se zavřenou tlamou, nečekaného útoku je schopna do vzdálenosti 20 cm). Pokud je donucena kousnout, často se jedná o kousnutí nejedové (zmije může obsah svých jedových váčků regulovat). Jed do narušitele vstřikuje teprve až po stále trvajícím nebo po agresivním útoku (např. šlápnutí na ní, chycení nebo vkročení mezi pářící se zmije).


Smrtelná dávka u dospělého průměrného člověka (tj. výška 170 cm a optimální váha) je 15 mg jedu (tj. toxinu), přičemž jedový aparát zmije většinou tolik jedu ani neobsahuje a zmije ho při kousnutí dávkuje (cca 5 - 10 mg). Jedno jedové kousnutí tedy většinou není život ohrožující (výjimkou jsou děti, starší lidé a alergici). I přesto bychom měli v takovém případě bezprostředně vyhledat lékařskou pomoc (doporučuje se alespoň jeden den pod lékařským dohledem). Pokud dojde k akutní otravě, je kousnutému podán protijed (tj. antisérum), který se naváže na molekuly toxinu a tím ho "zneškodní" (jde o jediné antisérum na hadí kousnutí, které je v nemocnicích běžně k dostání). Takový postup se ale volí pouze při extrémních případech, protože protijed je těžké správně nadávkovat a může vyvolat ještě horší alergickou reakci.

Když nejsme schopni se okamžitě dopravit do nemocnice (ke kousnutí dochází nejčastěji v přírodě), měli bychom místo kousnutí co nejvíce znehybnit (nejprovizornější je nejspíše klacek připevněný k noze nebo k ruce např. opaskem nebo provazem). Tím zabráníme rychlejšímu transportu toxinu k srdci (nejnebezpečnější jsou dobře prokrvená místa, např. hlava). Navzdory dřívějším dobám se dnes již nedoporučuje ránu rozříznout nebo se pokoušet jed vysát. Stejně tak se nedoporučuje místo kousnutí zaškrcovat (vždy nad ránou), jelikož může dojít u zaškrcené části těla k nedostatku krve (tzn. i kyslíku) s následným poškozením (popř. odumřením). Pokud zaškrcovadlo i přesto použijeme, měli bychom ho po každých 20-30 minutách alespoň na 1 minutu uvolnit.

Zástupci čeledi zmijovití (lat. viperidae), kam také např. patří nejnebezpečnější evropský had zmije růžkatá (lat. vipera ammodytes), vysoce jedovatí křovináři nebo nechvalně známí chřestýši, disponují většinou krevním jedem (tj. hemotoxinem), který působí na stěny cév a krevní buňky. Při uštknutí zmijí dochází k rozkladu červených krvinek (tj. erytrocytů), kvůli čemuž se tvoří výrazné podlitiny. Navíc může dojít k infikaci tetanem, jelikož zuby zmije mohou často obsahovat jeho původce (bakterii clostridium tetani). Mezi příznaky vážnější otravy patří nevolnost, dušnost (tj. ztížené dýchání), bušení srdce a bolesti hlavy.

Zmije může být často zaměněna za jiné druhy nejedovatých hadů. Nejčastěji je přitom aktérem náš nejmenší had užovka hladká (lat. coronella austriaca), která má ale na rozdíl od zmije kulatou zorničku a kulatější tvar hlavy. Kresbou často věrně zmiji napodobuje (především v horských oblastech se u nás vyskytují zmije "trpící" melanismem, tzn. mají zcela černé zbarvení a klikatá kresba u nich není k rozpoznání, výše fotografie napravo). Méně často je za zmiji zaměňována užovka podplamatá (lat. natrix tessellata). Všechny tři hady vedle sebe si můžete prohlédnout níže. Fotografie některých našich plazích zástupců si můžete prohlédnout v mém fotoreportu z jednoho dne natáčení s Living Zoology.


Na levém obrázku můžete vidět zmiji obecnou, uprostřed užovku hladkou a na pravém obrázku užovku podplamatou. Včera jsem zároveň měl příležitost opět fotografovat užovku obojkovou (lat. natrix natrix). Ochutnávka zde:


(Fotografie ani obrázky nejsou z této stránky. Kliknutím na jednotlivé snímky se můžete podívat na originální stránky, ze kterých jsou čerpány.)

Hlasujte také v nové anketě "Jste pravidelným návštěvníkem blogu?", kterou naleznete v menu nebo na konci tohoto článku. Zároveň bych vás chtěl upozornit, aby jste neklikali na pochybné odkazy v komentářích některých článků. Tento blog je již několik týdnů vystaven spamu, který nestíhám mazat.

Dále si můžete přečíst:

Každý z nás se to učil na základní škole, ale přesto s tím má spousta lidí problémy. Je slepýš křehký (lat. Anguis fragilis) opravdu had, kterého bezpochyby připomíná, nebo jde o...

Pojďme se nejprve přenést na jih Německa do léta roku 2011. Stefan Broghammer, obchodník s plazy, řeší neobvyklou záležitost. Vylíhla se mu totiž jedinečná dvojhlavá krajta...

Smrtelně jedovatá, rekordně dlouhá a velmi rychlá - tak by se dala stručně popsat mamba černá (lat. Dendroaspis polylepis), jeden z nejnebezpečnějších hadů vůbec. Vyskytuje se v...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 9. srpna 2017 v 18:09 | Reagovat

Zlatí moji motýlci! Hady raději z větší dálky. :-)

2 Eliss Eliss | Web | 9. srpna 2017 v 21:41 | Reagovat

Já jsem zatím střetnutí s hadem neměla, fajn a poučný článek :)

3 Marie Marie | Web | 14. srpna 2017 v 14:00 | Reagovat

Já jednou zmiji potkala a měla jsem z toho trauma ještě půl roku po tom :D . Už jenom když vidím ty obrázky... ale je fajn vědět, že pokud mě uštkne jednou, tak ještě neumřu :D

4 Beči Beči | 31. srpna 2017 v 16:42 | Reagovat

Setkání se Zmijí jsem měl jednou v životě, ale vylekala mě pořádně. Šel jsem po lesní cestě a zmije se zrovna vyhřívala na kameni uprostřed. Když mě spatřila, varovně zasyčela, ale tím její signály skončily, jakmile si všimla, že se nehýbu, opět položila hlavu na kámen a už si mě nevšímala, takže jsem jí širokým obloukem obešel a pospíchal dál :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.