CO JE CO: Smrk, borovice, jedle nebo modřín?

3. září 2017 v 13:04 | StrYke |  Botanika
Smrk ztepilý (lat. picea abies), jedle bělokorá (lat. abies alba), modřín opadavý (lat. larix decidua) a borovice lesní (lat. pinus sylvestris) jsou čtyři zástupci nahosemenných rostlin (lat. gymnospermae), jejichž názvy jsou notoricky známé. Dokázali byste je ale navzájem odlišit? Poznávacích znaků je mnoho, my se ale v tomto článku zaměříme především na jehlice těchto stromů. Tradičně můžete zkusit určit jednotlivé zástupce na následujících čtyřech fotografiích a pokud si nejste výsledkem jisti, pokračujte čtením na další řádky. A pak už se nespletete!


Popisem začneme u smrku ztepilého. Když opomeneme jehlice, které vyrůstají v několika řadách a na průřezu jsou čtyřhranné se špičatým zakončením, charakteristickým znakem je kořenový systém, který postrádá hlavní kořen (tj. homorhizie) a šíří se ploště do šířky (nesahá tedy příliš hluboko - to lze dobře pozorovat na vyvrácených stromech). Šištice (tj. nejčastější květenství nahosemenných rostlin) zpočátku vyrůstají směrem nahoru a později (ještě před opylením) se mění na šištice převislé (směřující směrem dolů). Smrk dorůstá výšky až 50 metrů a v České republice je velmi rozšířený (vyskytuje se v horských monokulturách, ve smíšených lesích i v parcích a zahradách), jelikož se mmj. využívá pro své kvalitní dřevo v lesnictví. Druhým častým smrkem na našem území je smrk pichlavý (také severoamerický, lat. picea pungens), který se k nám rozšířil v 19. století ze Severní Ameriky a je typický svými světle modrými jehlicemi. Často se využívá jako vánoční stromeček.


Přesným opakem kořenového systému smrku je do hloubky rostoucí hlavní kořen (tj. allorhizie) borovice lesní. Na prýtu (tj. nadzemní část rostliny) rostou ve dvojicích jehlice, mající ostré zakončení a vyrůstající z brachyblastů (tj. zkrácená větévka, někdy nazývaná jako kolcová větévka). Šištice mají vejčitý tvar a rostou směrem dolů. Borovice, která může dorůstat až do výšky 40 metrů, je opět v České republice hodně rozšířená (vyskytuje se v monokulturách (tj. borech), ve smíšených lesích i v parcích a zahradách). Je pěstována pro své měkké dřevo a pro svou pryskyřici (lidově známá jako smola). Zároveň se můžeme setkat se spoustou jiných druhů - např. s kosodřevinou borovicí kleč (lat. pinus mugo), s hospodářsky velmi významnou borovicí vejmutovkou (lat. pinus strobus) nebo s často okrasným stromem borovicí černou (lat. pinus nigra).


Jedle bělokorá dorůstá ze všech čtyř v tomto článku uvedených stromů nejvyšších rozměrů - a to až 65 metrů. Její jehlice jsou uspořádány ve dvou řadách, jsou kulovitě zakončené a mají charakteristické dva bílé pruhy. Kořenový systém zahrnuje parohovitě se větvící hlavní kořen, díky kterému je jedle pevně zakotvena v půdě a téměř u ní nedochází k vývratům. Nejtypičtějším znakem jsou u ní ovšem oválné šišky, které rostou atypicky (co se týče nahosemenných rostlin) vzpřímeně. Jedle dříve tvořila společně s bukem tzv. bukojedlové lesy, které jsou dnes již vzácné. Vyskytuje se především v horských oblastech a po významnějším ústupu v druhé polovině 20. století na našem území se opět začala na různých lokalitách uměle vysazovat, čímž se její stav začal opět výrazně zlepšovat. Její dřevo se využívá hlavně ve vodních stavbách jako jsou např. čluny nebo jezy.


Posledním nahosemenným zástupcem, kterým se budu v tomto článku zabývat, je modřín opadavý. Ten, jak již český druhový název napovídá, na zimu opadává. Jehlice má měkké, dlouhé a vyrůstající po svazečcích z (již výše zmíněných) brachyblastů. Modřín je silně světlomilná rostlina (tj. heliofyt), která roste zásadně ve světlých a roztroušených horských lesích (nesnese ani boční zástin). V dospělosti postrádá hlavní kořen, který je nahrazen kořeny postranními (tj. homorhizie) a může dorůstat výšky až 50 metrů. Šištice jsou kulovité (samičí šištice bývají sytě červené) a mohou růst vzpřímeně i převisle. Stejně jako předchozí zástupci je modřín ceněn pro své dřevo, které je měkké, ale zároveň nejtvrdší z našich běžných jehličnanů (výjimkou je tis červený). To se využívá především k výrobě nábytku.


Mezi další nahosemenné rostliny, které se v České republice běžně vyskytují, patří např. zerav západní (lat. thuja occidentalis, dole nalevo), který je známí spíš pod názvem "tůje", cypřišek (lat. chamaecyparis, dole uprostřed), který se dá lehce poznat podle malých kulovitých květenství, nebo již zmíněný tis červený (lat. taxus baccata, dole napravo), který je poměrně ohrožený a až na cihlově červené plody (které jsou nepravé) je prudce jedovatý.

Poznali byste již jednotlivé jehličnany podle úvodních čtyř fotografií? Správné pořadí je: jedle bělokorá, modřín opadavý, smrk ztepilý, borovice lesní. Doufám, že vám tento článek s jejich identifikací pomohl a již nebudete bádat. Zároveň bych se s vámi rád podělil o novinku: Nakonec jsem se na Univerzitě Karlově zapsal na obor "Biologie" (místo původně zamýšleného oboru "Molekulární biologie a biochemie organismů"), kde se v prvním ročníku budu specializovat napůl na zaměření "Antropologie a genetika člověka" a napůl na zaměření "Parazitologie". Doufám tedy, že mě studium namotivuje na spoustu nových námětů na články a že bude i nadále čas se s vámi občas podělit o nějaké biologické poznatky!


(Fotografie ani obrázky nejsou z této stránky. Kliknutím na jednotlivé snímky se můžete podívat na originální stránky, ze kterých jsou čerpány.)

Hlasujte také v nové anketě "Jste pravidelným návštěvníkem blogu?", kterou naleznete v menu nebo na konci tohoto článku. Zároveň bych vás chtěl upozornit, aby jste neklikali na pochybné odkazy v komentářích některých článků.Tento blog je již několik týdnů vystaven spamu, který nestíhám mazat.

Dále si můžete přečíst:

Muchomůrka červená (lat. Amanita muscaria) je stejně tak známá, jako opředená spoustou mýtů. Tak například, věděli jste, že ve skutečnosti není ani zdaleka tak jedovatá, jak se...

Parazitismus je jeden z nejčastějších ekologických vztahů mezi organismy vůbec. Určitý jedinec žije na úkor druhého. Kdybychom se pošťourali v základech parazitologie hlouběji...

Problém s rozpoznáním zvířete už někdy potkal každého z nás. A některá zvířata se nám navzájem pletou a pletou, dokud si na jejich identifikaci blíže neposvítíme. Já osobně vždy...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jste pravidelným návštěvníkem blogu?

Ano
Občas
Ne

Komentáře

1 dinosaurss dinosaurss | Web | 4. září 2017 v 15:40 | Reagovat

Skvělý přehledný článek. :-)

2 Vaiollet Vaiollet | 6. září 2017 v 15:36 | Reagovat

Hezký článek :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.