Determinace pohlaví u člověka: Čím to, že někdo je muž a někdo žena?

10. ledna 2018 v 21:53 | StrYke |  Genetika
Zamýšleli jste se někdy nad tím, čím je determinováno naše pohlaví? Čím je dána naše pohlavně specifická reprodukční soustava (pokud nepočítáme intersex, tj. jedince, kteří vykazují anatomické znaky jak mužů, tak žen - zmíním se o nich na konci článku), behaviorální charakter a různé další složky, ať už různé fyziologické procesy (např. laktace, oogeneze, spermatogeneze aj.) nebo psychiku? Pokud se alespoň trošku orientujete ve středoškolské genetice (nebo jste pozorným čtenářem tohoto blogu, protože jsem o tom již jednou v minulosti psal), jistě víte, že v savčím případě je determinace pohlaví závislá na pohlavních chromozomech (tj. nehomologních chromozomech, na kterých jsou lokalizovány geny zásadní pro určité pohlaví). Uplatňuje se zde systém XY/XX, kdy muž je heterogamický (má tedy dva odlišné chromozomy - X a Y) a žena homogamická (má tedy dva stejné chromozomy - X a X). Zdá se, že je to jednoduché, v následujících řádcích si ale ukážeme, že mohou existovat chromozomově ženští muži, stejně jako krásné sterilní ženy s varlaty.

Jen rychlým "letem, světem" se pojďme podívat, jakými různými způsoby může být determinace pohlaví vyřešena. Zatím co u některých ryb závisí především na environmentálních faktorech (např. pH vody, teplota vody, denzita populace aj.), u ptáků, kteří mají pohlavní systém ZZ/ZW (zde je samice heterogamická (ZW) a samec homogamický (ZZ)), je dána především celkovým počtem homologických gonozomů (tj. pohlavních chromozomů). A jak "bizarní" záležitost to (pro nás?) může být si můžeme představit na klasické octomilce (lat. Drosophila melanogaster), u které je pohlaví určeno poměrem X chromozomů ku autozomům (tj. homologních chromozomů, které primárně nesouvisí s pohlavím). Např. pokud je poměr X/A menší než 0,5, vznikají metasamečci, kteří jsou menší a méně životaschopní, pokud je X/A rovno 0,5, vznikají klasičtí samečci, jejichž fertilita (plodnost) je dána přítomností chromozomu Y, pokud je X/A v intervalu od 0,5 do 1, tak vznikají intersex jedinci, kteří jsou větší a vykazují pohlavní znaky obou pohlaví atp. Nakonec, u některých plazů (např. krokodýli, agamy vousaté nebo želvy) a obojživelníků může docházet k pohlavnímu zvratu, kdy se, většinou vlivem teploty, samice ještě během vývoje změní na samce nebo naopak.

Jak jsem nastínil, u člověka (a u všech savců) je pohlaví závislé na přítomnosti nebo nepřítomnosti chromozomu Y. XY jsou muži, XX jsou ženy. Můžeme si to dobře představit i u různých chromozomových aberací, např. XXY (tj. Klinefelterův syndrom) jedinec je muž, X0 (tj. Turnerův syndrom) jedinec je žena, XXX (tj. XXX syndrom, dříve superfemale syndrom) jedinec je žena, XYY (tj. XYY syndrom, dříve supermale syndrom) jedinec je muž atp. Čím je Y chromozom tak výjimečný? Při podrobnějším studiu genetiky se dozvíte, že není ve skutečnosti nositelem téměř žádných genů a oproti chromozomu X je poznatelně menší. I přes to je na něm (krom genu, který pravděpodobně podmiňuje nadměrné ochlupení ušních boltců) lokalizován SRY gen - a to je ta nejdůležitější složka celé determinace. Důkazem jsou dva poměrně vzácné syndromy - pokud je gen SRY důsledkem translokace umístěn na X chromozom, chromozomální ženy se vyvíjejí jako muži (frekvence 1:20000). A naopak, pokud je tento gen důsledkem translokace ztracen z Y chromozomu, chromozomální muži se vyvíjejí jako ženy (frekvence 1:3000). V obou případech jsou jedinci sterilní (neplodní).

Co se děje dál? Během embryogeneze se u plodu vytváří tzv. bipotenciální gonáda. Zatím co za "běžných" okolností by se z ní vytvořily vaječníky (ovaria, dá se tedy říct, že všichni jsme původem ženy), vlivem produktů kódovaných SRY genem se z ní vytváří varlata (testes), která produkují různé androgeny (především testosteron), díky jejichž účinku se "rozjíždí" škála různých fyziologických procesů zodpovědných za samčí primární (především vnější části genitálu) a sekundární pohlavní znaky (např. muskulatura, ochlupení aj.). Za výjimečných okolností se ale může stát, že organismus je vůči těmto hormonům necitlivý, což vede k vyvíjení se pohlavních znaků samičích. To je případem tzv. 5-alfa-reduktázové deficience, kdy je testosteron měněn na dihydroxytestosteron. Takový jedinec (slibovaný intersex) má sice v dutině břišní plně vyvinutá varlata produkující příslušné hormony, vnější morfologií ale odpovídá ženě (často mají velký klitoris a velké stydké pysky). Tento jev je relativně častý v Dominikánské republice, kde se občas stává, že dívkám (často velmi krásným, což je způsobeno právě jejich necitlivostí k testosteronu) během puberty naroste penis a varlata sestoupí do nově vzniklého šourku.

O determinaci pohlaví by šlo napsat ještě mnoho a mnoho dalších řádků. Poté, co jsem přes vánoční svátky přečetl knihu Sexualita a sexuální identita od M. Fafejty, bych se tu mohl zamýšlet nad spoustou otázek, jako např. čím je naše pohlaví dáno? Je to pouze naší anatomií, nebo je to naším chováním? Nebo je to dané tím, čím se cítíme být? Pan Fafejta (autor knihy) je sociologem, nechme tedy tyto otázky jemu a jemu podobným - já snad brzy budu vystudovaným biologem a k této věci přistupuji tak, jak popisují výše napsané řádky. Mimochodem, pozítří mám písemnou zkoušku z Genetiky a v úterý písemnou zkoušku z Lidské sexuality - no není psaní článků krásným způsobem prokrastinace?


(Fotografie ani obrázky nejsou z této stránky. Kliknutím na jednotlivé snímky se můžete podívat na originální stránky, ze kterých jsou čerpány.)

Hlasujte také v nové anketě "Jste pravidelným návštěvníkem blogu?", kterou naleznete v menu nebo na konci tohoto článku. Zároveň bych vás chtěl upozornit, abyste neklikali na pochybné odkazy v komentářích některých článků.Tento blog je již několik týdnů vystaven spamu, který nestíhám mazat.

Dále si můžete přečíst:

Genetickou informaci v každém eukaryotickém organismu nese určitý počet chromozomů, které se skládají z bazických proteinů histonů a z na ně navinuté molekuly DNA. Počet...

Ne, není to pouhý "clickbait". Nebudeme se snižovat na úroveň internetových stránek jako je např. Prima Cool. V tomto článku se opravdu zaměříme na některé zajímavosti z lidské...

Šimpanz bonobo (lat. pan paniscus) je společně se šimpanzem učenlivým (lat. pan troglodytes) nejbližším příbuzným člověka, se kterým sdílí přibližně 98,4 % DNA. Žije ve střední...


Pokud se chcete dozvědět více informací o Turnerovu a Klinefelterovu syndromu, přečtěte si také článek:

Doporučená literatura k danému tématu:
Genetika (D. P. Snustad, M. J. Simmons; 2009)
Sexualita a sexuální identita (M. Fafejta; 2016)
Proč máme rádi sex? (J. Diamond; 2003)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jste pravidelným návštěvníkem blogu?

Ano
Občas
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.